Přivedli jsme si domů kotě

První věcí, kterou by každý měl vědět, že než si koťátko přiveze domů, mělo by tomuto kotěti být minimálně 9 týdnů. Zkušení chovatelé toto pravidlo znají a mladší kotě vám zpravidla ani nebudou nabízet. Ovšem i přesto se často setkávám s koťaty, která ještě měla být u kočky. Ač je kotěcí miminko roztomilé, dejte mu šanci, ať se vše podstatné naučí od matky a sourozenců. V příštích letech vám to ušetří spoustu starostí.

Doma by pro každé kotě měl čekat teplý pelíšek, miska s vodou a krmením (většina koťat v tomto věku už je schopná i ochotná přijímat granule, přesto by kotě mělo mít na výběr). Samozřejmostí je kočičí záchod na vyhovujícím místě. Pokud už doma nějakého kočičího kamaráda máte, myslete na to, že počet záchodů by se měl rovnat počtu koček + 1. Tedy, mám-li 2 kočky, potřebuji alespoň 3 toalety. Na seznamování s ostatními čtyřnohými členy domácnosti nespěchejte. Každá kočka je osobnost a cestu si k sobě musí najít sami. Ač to někdy může trvat delší dobu.

Každé kotě je jako malé dítě, rádo si pohraje, ale potřebuje také spoustu odpočinku. Proto platí pravidlo, že spící kotě se nechává spát. A toto platí pro všechny členy domácnosti nehledě na věk, velikost či počet nohou.

Když si u vás to chlupaté klubíčko trochu zvykne, bývá dobrým zvykem vzít jej na prohlídku k veterináři. 
Osobně u takových malých pacientů kontroluji oči a nos, jestli jsou čisté, kotě nemá rýmu ani zánět spojivek, což je poměrně častým neduhem ve venkovních koloniích bezprizorních zvířat. Podívám se do uší a do kožíšku jestli nenajdu vnější parazity jako jsou blechy nebo roztoče z rodu Otodectes způsobující ušní svrab. Nemějte strach, takových černých pasažérů nebývá problém se zbavit.
Pokud kotě nebylo nikdy odčerveno, lze předpokládat, že trpí i některými vnitřními parazity, proto je jistě na místě odčervení některou z běžně dostupných past.

Po této zběžné kontrole, pokud je kotě v kondici, zdravé a v odpovídajícím věku, domlouvám se s majiteli na očkování. To je nanejvýš doporučitelné u koček, které budou chodit ven, ale i u koček striktně domácích.

Kočky se očkují v základním schématu proti kočičí rýmě, kterou způsobuje Calicivirus a Herpesvirus. Neléčená kaliciviróza způsobuje bolestivé léze po okrajích jazyka, které kočce v podstatě znemožňují jíst a pít. Herpesvirus má na svědomí ošklivé konjunktivitidy, záněty spojivek, které ne vyjímečně mohou vést k poškození oka a nevratnému poškození zraku. Navíc herpesviry přežívají v těle zvířete po celý jeho život, proto se u takto postižených zvířat vrací rýmy a záněty spojivek při každém oslabení imunity.

Největším strašákem, který však doplňuje trio základního očkování je panleukopenie. Ta se u koťat i dospělých koček projevuje nejčastěji úporným zvracením a krvavými průjmy. Jde o závažné onemocnění, kterému se ne nadarmo přezdívá kočičí mor. Často končí úhynem zvířete.

Koťata se očkují poprvé v 8.-9. týdnu, podruhé po 3 - 4 týdnech a dále jednou za rok. Nežádoucí reakce na očkování se u koček vyskytují pouze sporadicky.

Jakousi nadstavbou základního očkování je pak očkování proti vzteklině, lymské borelióze, chlamidióze, FeLV nebo dermatofytóze.